Život v Dánsku: takový vykutálený socializmus

Dnes je to článek o mé vikingské zkušenosti. A nebude to klasický cestopis, Dánsko je beztak jenom jedna velká placka. Zaměřím se spíš na cyklofašizmus, hermafroditní záchodky a nekonečné egalitářství.

Nápad přestěhovat se do Dánska se mi v kebuli zrodil na jaře roku 2013 tak nějak znenadání – asi jako většina mých trhlých, spontánních nápadů. Respektive mi přišel dopis o přijetí do dvouletého magisterského programu na Kodaňské univerzitě. Tak si říkám: „Oukej, v Dánsku jsem ještě nebyla. Když už výlet někam, kde to vůbec neznám, tak aspoň na dva roky, ať to stojí za to.“ Tento přístup vřele nedoporučuju, páč to schramstne dost energie.

Jak se v Dánsku bydlí? Blbě.

Pokud se rozhodnete stěhovat do Kodaně, pár let konejte pouze zatraceně dobré skutky a připravte si pevné nervy. Byty nejsou. Prostě nejsou. Několik mých klidně i dva měsíce bydlelo v ho(s)telu, nebo přes Couchsurfing (zdarma u cizích lidí doma). Moje první bydlení, ve kterém jsem vydržela přesně dva týdny, mělo k ‚severskému blahobytu‘ daleko. Za cenu 7 000 dánských korun (24 000 Kč)/měsíc jsem bydlela ve sdíleném pokoji s tak trošku vysklenými okny, sprchový kout pro všech 8 spolubydlících stál uprostřed kuchyně. Tento problém naštěstí odpadl asi po týdnu, kdy sprcha přestala fungovat, a my tak mohli v klidu vařit. Proč se vratná kauce v Dánsku jmenuje vratná, dodnes netuším. Vše dobře dopadlo a mé druhé bydlení bylo fajn – ale podotýkám, že s notnou dávkou štěstí shora…

Jak se v Dánsku studuje

V Dánsku je většina magisterských programů dostupných pouze v angličtině (i pro Dány) a univerzity jsou pro občany EU zdarma. Na jednu stranu to vede k vyšší úrovni vysokých škol (výběr z většího množství uchazečů), na druhou stranu je to facka dánské národní identitě. V Česku tento fenomén velmi dobře známe v podobě migrujících slovenských studentů (hlavně do Brna a Prahy). Na architektuře v Brně nás v ročníku bylo 50:50. Oni rádi tvrdí, že jde o „dovoz slovenské inteligence“ a v důsledku obohacení české ekonomiky. Já jsem toho názoru, že by naši slovenští bratři měli povinně složit zkoušky z českého jazyka (na y/i by spolehlivě 90% vyhořelo), studovat v češtině a tiše spílat těm, kdo rozhodli o rozdělení Československa. Když chcete studovat v Rakousku, taky musíte složit zkoušky z němčiny a studovat v němčině. Ale zpět do Dánska.

V Dánsku dosahuje tento problém celkem olbřímích rozměrů hlavně díky angličtině: školy jsou schopny nalákat studenty z celého světa. Tato otevřenost a dobrá úroveň univerzit spolu s (bývalou) imigrační politikou vedla k tomu, že cca. 70% Kodaně jsou cizinci.

Úroveň výzkumu, výuky i osobního přístupu je na úplně jiné úrovni než v Česku. Zatímco v Česku se učitel nezdráhá prohlásit „To my(!) jsme na profesora čekali klidně celý den, než přišel!“ a na odpověď na e-mail čekáte v průměru týden až dva, v Dánsku vám učitelé cpou svá soukromá telefonní čísla, že kdybyste něco potřebovali, určitě kdykoli zavolejte. Vědí proč: studenti každý semestr anonymně hodnotí výuku i učitele a následně se to projeví v nabídce předmětů.

Většina Dánů bere školu fakt vážně. V Dánsku se do školy chodí každý den od rána do večera, ne jak na právech v Česku (a teď nemám na mysli Plzeň)… Přítomnost ve škole je z velké části zaručená tím, že vždy pracujete ve skupině 3-5 lidí. Tohle je celkem zajímavý bod, protože je typický pro všechny školy napříč dánským školstvím a skvěle odráží (či vytváří..?) dánskou mentalitu. V Dánsku v podstatě nikdy nepracujete sami, což ze studentů vytváří vcelku tolerantní, spolupráceschopné bytosti, na druhou stranu máte pouze minimální možnost rozvíjet svoji nezávislost a individuální kreativitu. Tohle je alfa a omega dánského kolektivismu, kterým je zpracováváno nyní už několik generací.

Móda: hlavně ne barevně

Rovnostářství se projevuje opravdu ve všech oblastech. První, co jsem se od svého maďarského spolubydlícího dozvěděla, bylo: „Nikdy se nad nikoho nepovyšuj, to je v Dánsku fakt faux pas..“ Skoro jako v Nastěnce. Dánové se nikdy otevřen nepovyšují, jsou velmi zdvořilí, ale osobně si myslím, že – stejně jako Němci – si o přistěhovalcích většinou myslí svoje. Ostatně spřítelit se s nějakým Dánem – a mám na mysli OPRAVDU spřátelit – je nelehký úkol.

Když jdete ulicemi, je velmi nápadné, jak je vše nenápadné. Šedá, černá, béžová, maximálně ještě vyblitě zelená a hovínkově hnědá. To je typická dánská móda. Dánky hodně rády nosí vytahané plandavé obří svetry/hábity a vůbec takový styl oblékání, který je vhodný na kolo.

wp_20160115_003
Tohle je obrázek ze švédského Malmö, které leží jen přes most kousek od dánské Kodaně. Móda je tu stejná: hlavně nevynikat. Všichni účastníci školní výpravy mají ten samý typ vyplandané bundy s kapucí s kožíškem.

Přepudrovat ksichtík? Soukromí nezaručeno.

Není výjimkou, že toalety jsou společné pro pány i pro dámy, a to jak na univerzitě, tak i jinde. Každý, kdo někdy na nějakém veřejném záchodku byl, si asi umí představit, k čemu to vede. Ano, tušíte správně, pánové si KONEČNĚ zakusí, jaké to je, muset pokaždé stát půlhodinovou frontu. Osobně netuším, co tam ženský tak dlouho dělají, o to víc soucítím s pány, kteří k tomu přijdou jak slepej k houslím. No a když si chcete namalovat na gesicht nějaký pěkný obličej na smíšených toaletách, má to takový podivný nádech. (Odhalení záhady obsahu dámské kabelky..?)

Domnívám se, že i tohle je jeden z aspektů, které ničí jedinečnost rolí muže a ženy. Někteří jedinci kdyby mohli, asi by nejradši v zájmu superkorektnosti a superegalitářství vytvořili jednoho jediného světle hnědého asexuálního hermafrodita.

Restrikce státu pocítí snad každý i v dalších oblastech, především pak ve zdanění nezdravých potravin a v cyklofašizmu. Osobně sladkosti téměř nekupuju, bez hnusných gumových zubolepů a čokolády, co neviděla kakao ani z dálky, se hravě obejdu. Ale z principu je takovéto „trestání“ lidí, co nesdílejí smýšlení státních autorit, nesprávné. Když se někdo chce denně ládovat glutamáty, uzeninami a umělohmotnou pizzou, tak ať si to užije pěkně levně, ale ať si pak pobyty v nemocnici platí ze svého.

Jeden Američan mi v Dánsku svěřil, jak je šokován, že v supermarketu je k dostání tak málo polotovarů. Že doma v USA vůbec nevaří a tady v Dánsku je to naopak. Ano, Dánové jsou i díky této politice celkem zdravý národ, v oblasti domácího kulinářství je to pravý opak USA a dá se říct, že je to tak „správné a výhodné pro společnost jako celek“. Ale za jakou cenu? Za cenu omezení svobody volby.

Asi nejpikantnější dánské téma je cyklofašizmus. Je to téma v ČR velmi žhavé, a mnozí chytrálci by nejradši z českého národa vyrobili národ cyklistů, zatímco oni sami si vozí šunky v ne právě ekologických fárech. Tomuto tématu se tedy budu věnovat v příštím článku. Do té doby nechť si každý rudozelený cyklofašista vyhledá na gůglu mapu Kodaně, Amsterdamu, Mnichova či Vídně. Pak nechť si zůmne Prahu či Brno. Schválně, jestli najde nějaký topografický rozdíl.

Svobodě zdar!

One thought on “Život v Dánsku: takový vykutálený socializmus

  1. To studentské hodnocení výuky zavedli před pár lety i v Praze na UK. Okamžitě bylo použito k vyhození nepohodlných pracovníků v rámci tzv. omlazení kateder a k nim se podařilo přilepit i několik těch mladých, kteří měli hodnocení velmi vysoké, ale přednášeli nežádoucí témata. Podle děkanky, kterou si přes mocnářské chování nikdo nedovolí odvolat, jelikož je prrvní ženou ve své funkci, se mají na historii vyučovat data, králové a bitvy (kauza vyhození prof. Čechury). Na etnologii zase namísto studia folkloru a lidové kultury zavládla železnou pěstí sociokulturní antropologie plzeňské plagiační školy, produkující nikoliv vědce, ale sociální pracovníky (kauza Jakoubek). Na ukrajinistice byla v době ukrajinské krize propuštěna dlouholetá pracovnice, která zřejmě do problematiky příliš viděla a nereferovala o tamním dění ideologicky korektně. Přes intenzivní dotazování nebyla fakulta schopna předložit uspokojivé vysvětlení důvodu propouštěcí vlny. Rovněž nepedagogické funkce ovládli lidé poslušní vedení, čímž se Kafkův zámek finálně zacyklil. Na univerzitě tak vládne atmosféra strachu v duchu Havlíčkova epigramu Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.

Komentáře jsou ukončeny.