Christiania: Za tajemstvím squatu, kde neplatí zákony

Jistě jste slyšeli o pražském centru Klinika a o tom, že Zelení chtějí legalizovat squatting, tedy v podstatě rozmašírovat jeden ze stěžejních pilířů moderní demokratické společnosti: vlastnické právo.

Christiania - mapka

Pokud si myslíte, že se nemůže stát, že pár vyhulených zoologických (=dredařů) přijde a prohlásí, že na daném kousku země neplatí zákony daného státu, pak vás musím vyvést z omylu. V Evropě existuje místo, kde se tak v 70. letech stalo. Je jím Christiania – autonomní oblast o rozloze cca 34 ha sousedící se samým historickým centrem dánského hlavního města Kodaně.

V r. 2013 mě do Christianie asi dva dny po mém příjezdu do Dánska zatáhl můj maďarský spolubydlící Jimmy a další dva Dánové. Vysvětlovali mi, že to je strašně cool nezávislá komunita – freetown, neboli „svobodné město“ – a neplatí tam dánské zákony. Takovou absurditu jsem nedokázala pochopit – myslela jsem si, že jsem se přestěhovala do civilizované země! Když jsme dorazili, uviděla jsem cedule hlásající jediné platné zákony Christianie: nekrást, neutíkat (vyvolává paniku), žádné násilí, zákaz zbraní a neprůstřelných vest, žádné tvrdé drogy a žádné focení (páč na vlastní bulvy můžu říct, že to s těma drogama ještě tehdy bylo hódně vošemetný…/Pozn.: Po střelbě v r. 2016 došlo údajně k jistým restrikcím./).

Vchod do Christianie
Na zdejší zákony vás upozorní všudypřítomné cedule. Někdy se pro Christianii užívá i přezdívka „Green Light District“ (plno marihuany) – analogicky k amsterdamské „Red Light District“ (plno červeně nasvícených bordelů).

Všude to smrdělo po marihuaně a asi i hašiši. Ale co já vím, já se v tom moc nevyznám, já si jednou v Amsterdamu zacestovala v čase s Anakinem Skywalkerem, dostala jsem se do časové smyčky a měla jsem véliký štěstí, že jsem si nezaplavala v kanále. Sice to dodnes zůstalo vděčnou vtipnou stórkou z vejšky, ale od té doby se nekoordinovanému cestování v čase vyhýbám.

Marihuana je v Christianii legální a do r. 2016 se prodávala normálně v uličkách u stánků. Hašiš sice oficiálně povolený nebyl, ale frčelo se na tom vostošest. /Zde se zamyslete: do Christianie se drogy zcela logicky mohou dostat pouze přes Dánsko, kde jsou ale (i „lehké“ drogy) nelegální. Jde/šlo o dlouhodobé tolerování porušování zákonů ze strany Dánska./

Marihuana se tu před r. 2016 prodávala běžně na ulici. Od minulého roku ji prý mohou prodávat pouze obyvatelé Christianie (nikoli dánské gangy) a trh spadl o 75%.

Je to oblíbené místo zábavy spíše mladších lidí – a to nejen těch, co kouří trávu! Je zde plno restaurací/barů, kde se pořádají menší koncerty. Ty byly bezva, pivo normální trapná dánská sklinka na víno, lidi různí – může tam každý. Je to čtvrtá nejžádanější turistická atrakce v Dánsku, takže lidí plno a nijak nepoutáte pozornost, nebezpečně jsem se necítila. Prostě v zájmu objektivity musím konstatovat, že na první pohled(!) je to vcelku zajímavé místo.

Ptáte se teď, jak takový slunný kolektivní smažbrloh vznikne?

Po zrušení vojenských kasárenských budov v 60. letech se do opuštěných baráků nastěhovali bezdomovci a příslušníci hippies, v r. 1971 pak vyhlásil novinář Jacob Ludvigsen areál za experimentální samosprávnou squatterskou komunu – prostě sepsal pejpr a dánská vláda si sedla na zadek. Ustanovil místní radu a vyhlásil výše zmíněné zákony, právo stavět bez povolení, toleranci homosexuality a společné hospodaření.

Dánsku chyběla síla, ale především vůle prosadit zákony, dle kterých byla existence Christianie nelegální, a tak byl v roce 1989 vydán speciální zákon legalizující existenci Christiánie. Celá komuna má dnes cca 850 stálých obyvatel a sídlí tu nejrůznější typy lidí i celé rodiny  s dětmi v domcích, které díky organické výstavbě nepodléhající územnímu plánu ani stavebnímu úřadu představují takovou…no…svéráznou architekturu.

Pokud nemůžete uvěřit tomu, že pár hipíků přikvačí, zaparkuje folksvágna T10 u vody a prohlásí, že tam neplatí zákony dané země, tak si vzpomeňte na fracky z Kliniky: ti se přece též BEZTRESTNĚ odmítali podřídit platnému právnímu řádu a kníráč společně s dalšími smažmozky tomu tleskali! Upřímně, já sama to nekapírovala celkem dlouho, páč jsem žila v omylu, že zákony musí dodržovat všichni stejně. Ale ne, v neomarxistické Evropě to tak jednoznačně není a je to to poslední, o co stoupenci nemocné levicové politiky – jako Zelení – stojí! Squaty jsou jen začátek.

Jak by někoho v dobré vůli mohlo u tématu legalizace squatů napadnout: když nějaký barák chátrá, proč by mi mělo vadit, že se tam někdo zabydlí, že? No, mělo. A hodně.

Kriminalita a drogy

Pod líbivou turistickou rouškou Christianie doutnají problémy, které squatty přímo přitahují. Liberální systém v Christiánii začali již v 70. letech zneužívat zločinci a narkomani, několik lidí zemřelo na předávkování. V r. 1984 se Christianii pokusil ovládnout gang, no a po mnoha střetech našla dánská policie zavražděnou a rozporcovanou osobu pod podlahou jednoho z domů.

Od r. 2004 dánská vláda přistoupila na jakési omezení a kontrolu drog, proběhlo i pár razií, ale podle toho, co jsem tam viděla, to byl jen takový postoj na voko a na dvě věci. V r. 2005 byl zastřelen jeden člověk při pokusu kodaňského gangu o převzetí kontroly nad drogovým trhem. V r. 2007 házeli tito levicoví „květinoví lidé“ na dánské policisty kameny a stříleli na ně rachejtle, protože se jim nelíbila zamýšlená demolice chátrající budovy. Jeden takový sluníčkový aktivista vylil na policistu kýbl výkalů.

Minulý rok (2016) postřelil překupník drog (mimochodem radikální muslim) dva policisty a jednoho civilistu, od té doby sami obyvatelé Christianie usilují o omezení trhu s drogami, který prý spadl o 75%.

Tak co, chtěli byste žít v sousedství takového vypečeného, úpe neškodného squatu, jehož obyvatelé chtějí žít v kolektivismu, klidu a míru, jen si občas hodí šutrem po policajtovi? Já ne.

Ale nejvtipnější na celé této komunisticky utopické pohádce je, že sami obyvatelé Christianie se v minulosti obraceli na dánskou policii s tím, aby jim pomohla eliminovat překupníky heroinu. Jó, panáčci přišli na to, že žít v kolonii se smažkama a drogovejma gangama asi není úplně sluníčkový – ona ta instituce právního státu s právním řádem nevznikla jen tak pro srandu huličům. Všimněte si rysu typického i pro dnešní levicové „aktivisty“: zákony, které se jim nelíbí, pro ně neplatí. Ovšem ty, které jim vyhovují (zvláště pokud z nich vyplývá jakákoli povinnost normální většinové společnosti vůči nim), ty musí být dodržovány. Selektivní aplikace práva dozlatova vysmahlá.

Vlastnické právo

Matěj Stropnický a jeho na hlavu postavená strana v podstatě chtějí udělat první krok k tomu, že k vám v budoucnu kdokoli bude moci přijít a zabydlet se ve vaší garáži, páč „ji přece stejně neužíváte, takže chátrá“. A až si koupíte nový fáro, budete muset vyšplouchnout fleka sósedovi na ulici.

Absurdní? Nikoli. Dalším logickým krokem politiky Zelených mužů a nemužů (slovo žena se na sjezdech SZ nepoužívá, je to nekorektní!) pak totiž je dotažení kolektivního vlastnictví k dokonalosti – tedy že vám nebude patřit vůbec nic a každý si bude moci cokoli přivlastnit.

Možná mají mnozí pocit, že když něco patří státu, není to „zas až tak horký“. Naopak. Taková budova žije z peněz státu, tedy z peněz EKONOMICKY PRODUKTIVNÍ většinové společnosti. A najednou přijde nějaký nemuž a požaduje, aby byla tato produktivní část společnosti zákonem přinucena vzdát se svého vlastnictví ve prospěch sociální skupiny, která se do fungování této společnosti odmítá zapojit.

Např. v Christianii platí tamní obyvatelé za vodu, elektřinu, odvoz odpadu atd. teprve od r. 1994. Za užívání pozemků, které stále patří Dánsku, uhádalo připosrané Dánsko placení nájmu teprve v r. 2011, a to výrazně pod tržní cenou. Přitom celá slunná kolonie je na velice lukrativním místě přímo v centru a jen o kousek dál platí normální, nevyhulení lidé peckoidně vysoký nájmy. To je ta levičácká „rovnost“…

Buď něco platí, nebo ne. Polovičaté právo, které platí „jen pro někoho“ a „jen někdy“, je naprosto absurdní a k ničemu. Pamatujme: právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. (K. Marx) Nespoléhejme se tedy na nějaký papír, co si říká Ústava. Nedopusťme, aby se rudoZelenáči dostali k moci!

Z jejich filozofie mi mimochodem vyplývá, že každý, kdo potřebuje v Praze přenocovat, může v jejich kanceláři zazvonit tak, jako učinil Jiří X. Doležal.

Senovážné nám. 994/2
110 00 Praha 1 – Nové Město