Stop mladým politikům! (Případ „aktivisty“ Čecha)

Nevím, jak vy, ale mně bylo v patnácti šumák, jestli mám nárok na slevovou kartičku beztak nefungující české pošty. Svůj volný čas jsem rozhodně netrávila dopisováním si s magistrátem (jsem jediná, komu to celé přijde fakt groteskní? 😀 ).

Problém není to, že občan upozorní na chybné jednání či rozpor se zákonem. Jistě bychom neoznačili jako udavače někoho, kdo napomohl chytit zloděje, že? Problém je, když si z toho někdo udělá koníček a záměrně v chování druhých chyby vyhledává. Jen si zkuste týden pravidelně věnovat energii na kritizování všeho, co lidé ve vašem okolí dělají špatně. Zjistíte, že lidi jsou přímo velkovýrobny chyb. Taky zjistíte, že taková kritika je žrout energie a dotyčný jí sám sebe duševně rozkládá.

Člověk, jehož hlavní životní náplní a nastavením mysli je hledání chyb u druhých, je nejen osinou v zadku těm, kdo mají ten pech se s ním v životě setkat, ale především je takovéto vnitřní nastavení a přístup destruktivní, nekreativní a negativní. Zde a nikde jinde pramení podvědomé nesympatie, které k jeho ksichtu mnoho lidí oprávněně pociťuje.

Potenciál mládí

Druhý problém je jeho věk. Ano, čtete dobře, dovoluji si diskriminovat na základě věku. Čech sice v politice (zatím) není, ale princip u něj funguje stejný jako třeba u Dominika Feriho, Matěje Stropnického, Jakuba Jandy či Stanislava Grosse.

Mládí je totiž životní období, kdy se člověk učí, získává vědomosti, zkušenosti, dělá blbosti a rozvíjí své dovednosti, aby později mohl příspívat k fungování a rozvoji společnosti. Pokud člověk od svého dětství zaměřuje energii na kritiku druhých místo na vlastní seberozvoj a sebekultivaci, pak zkrátka nebude mít v budoucnu jak kreativně, pozitivně společnosti přispět. To je totiž možné jen na základě vzdělání a zkušeností. Proto se mladí lidé učí, proto odjakživa jezdí „na zkušenou“ (dnes na Erasmus).

Stop mladým politikům

Uvědomuji si kontroverznost následujícího názoru, přesto si tento malý šůček bůček neodpustím: Do politiky by neměli  vstupovat lidé mladší určitého věku – řekněme např. 35 let. Stejně jako se člověk v mládí učí, jak se o sebe postarat a zapojit se do společnosti, tak pokud se chce „postarat“ o společnost, tedy mít zásadní rozhodovací kompetence, musí se naučit víc. Říká se tomu moudrost. Dostavuje se pouze s věkem, ale zdaleka ne u každého. Ano, někteří lidé sbírají zkušenosti o dost rychlejším tempem než jiní, ale není jich moc a není jim 16. Čas oblafnout nelze. Respekt k moudrosti se z naší společnosti vytratil. Současná destrukce zažitého řádu, společně s všeobecnou relativizací (v tomto případě věku), vede k tomu, že se ke kormidlu společnosti hrnou lidé, kteří jsou NEZKUŠENÍ a neznalí světa, protože buď ještě kvůli věku neměli možnost obohatit společnost opravdovou, kreativní, produktivní činností, anebo zkrátka proto, že NIC NEUMÍ (tedy až na hnidopišství, udavačství, rétoriku, handrkování a manipulaci).

Ano, i mladí lidé mají svá práva a mohou být tvůrčím článkem ve společnosti. Nechť se vyjadřují, nechť si nakládají se svým životem, jak je libo, ale na hnidopišském „aktivismu“ šestnáctiletého Jakuba Čecha není vůbec nic obdivuhodného, ba naopak. Prezentovala by ho média coby „uvědomělého občana“ i tehdy, pokud by místo sympatií k ekoteroristiské a proislámské Straně zelených choval sympatie k antiislámským hnutím? Pochybuji o tom. Jenže on nemůže jinak. Právě jemu vlastní touha kontrolovat ostatní a říkat jim, co je správné, je typickým rysem levicových spolků jako je Strana zelených, tudíž je jeho náklonnost k nim zcela logická.

Pro Jakuba mám dvě rady, jak by svět mohl udělat hezčím místem jak pro sebe, tak pro ostatní: 1) NAJDI SI HOLKU. 2) NAJDI SI KÁMOŠE. A taky, Jakube, než začneš blekotat něco o tom, že Prostějov nerespektuje princip ochrany zvířat, protože na nějaké akci vaří guláš, tak si přečti, jak probíhají halal porážky, které tvá oblíbená fašistická strana vítáním islámu přímo podporuje.