Setkání s Billem Warnerem a názorová nesvoboda v Německu

Počet slov věnovaných politickému násilí v islámské trilogii je 327 547, zatímco v hebrejské Bibli 34 039 a v Novém zákoně 0 (slovy NULA). Žena má dle Koránu (resp. hadísů) nízký status v 71% (resp. 89%), je rovnoprávná s mužem ve 23% (resp. 10%) a vysoký status má pouze v 5,3% (resp. 0,6%). Ale POZOR! Jediné, v čem je žena v islámských textech „nadřazená“ muži, je, že se může stát matkou! Vzpoměňte si na to, až vás nějaký slizký muslim bude sjíždět pohledem.

Předevčírem jsem měla tu čest se osobně setkat s americkým matematikem, fyzikem a deislamizátorem Billem Warnerem. Kdo ho neznáte, naordinujte si pár sekund zpytování svědomí plus několik vzdělávacích minut a zkoukněte jeho video o tom, jak stupidní je omlouvat zvrácenost islámu odkazováním na křižácké výpravy. O islámu napsal hromadu materiálů a je naprosto jedinečný v tom, že se zabývá pouze politickým islámem a jeho vztahem ke káfirům (nemuslimům). To by mělo zajímat každého, protože  jak má muslim nakládat s nevěřícími, je v muslimských ďáblotextech podrobně popsáno – a začne se to dít v momentě, kdy je muslimů dost.

Bill W. se zabývá pouze fakty, čísly a je autorem vskutku vypečených statistik (pár příkladů v rámečku napravo). Je to zkrátka borec. Navíc štramák se smyslem pro humor. Bylo to komorní setkání pro „vyvolené“ (děkuji Leničce za last minute pozvání!), a tak jsem měla možnost nahlédnout do zákulisí organizace CSPI (Center for the Study of Political Islam), která se snaží šířit povědomí o tom, co vlastně islám pro káfiry znamená.

Kdo by si snad myslel, že lidé, kteří na islámské svinstvo upozorňují, to dělají pouze pro popularitu nebo z dlouhé chvíle, tak je vedle jak Mohamed v Mekce. Jistě, asi bych nepsala blog, kdyby pro mě bylo psaní vopruz. Ale jak s psaním o kontroverzních tématech (a špecielně o islámu), tak i s činností CSPI se pojí obrovské úsilí, vynaložená energie a také nenávistné zprávy. Občas ke mně doplachtí nějaká ta neomarxistická vlaštovka s přáním znásilnění migrantem, aby prý to, co píšu, aspoň byla pravda, což je krom zvrácenosti navíc ještě tragikomický logický kiks par excellance.

Bylo to setkání velmi inteligentních lidí, kteří jsou ochotni obětovat ohromné množství svého volného času, aby přispěli k záchraně západní civilizace. A dělají to jen tak.

To je část mé sbírky publikací Dr. Billa Warnera a můj německý Korán, se kterým úspěšně děsím své německé známé.
Šaría pro nemuslimy – tohle jsem vyfásla do sbírky. Díky, Milane!

Především jsem ale byla mile překvapena tím, že jsem konečně i v Německu potkala lidi, co nemají mozky vymyté euromarxistickou propagandou. Jenže to má veliký háček skobu. Od té doby, co jsem se přestěhovala do Německa, jsem z lidí cítila strach mluvit o určitých tématech.

A oni ho bohužel v Německu mají i ti, co se proti islámu angažují. Mnohdy jde totiž nejen o práci, ale i o zdraví a bezpečí rodiny.

Kterak to v Německu chodí

V Německu se jednou moje paní domácí rozpovídala o tom, jak chce pronajmout byt za 750 EUR, přičemž jí každý den volají z nejrůznějších organizací (neziskovek?) s tím, aby tam nechala bydlet nějakého „uprchlíka“-Syřana, že jí za to zaplatí měsíčně o sto eur víc! No bodejť by né: nakládání s cizími penězi je vždy doprovázeno nižší zodpovědností (rozhazováním), což je přímo úměrné tomu, jak moc cizí ty prachy jsou. To by ale mohl asi líp než já vysvětlit pan Kradiš – ten ví nejlíp, jak všetci kradnú…

Trvalo mi čtyři hodiny, než jsem si získala její důvěru natolik, že mi začala vyprávět, jak volí AfD, jak nesouhlasí s Lügenpresse a jak ji vytáčí soused, co o afrických negramotech sype hlášky jako „všichni jsme přece světoobčané a bratři“…  Ta čtyřhodinová eskalace od jejího opatrného oťukávání mého smýšlení až po to, kdy mi to všechno vyklopila, byla prostě grandiózní. A smutná.

Jedna kolegyně se rozhořčovala nad tím, že Německo nepodporuje rodiny s dětmi (tedy v poměru k tomu, kolik z lidí vysaje prachů na daních). Sarkasticky jsem poznamenala, že Německo holt investuje do jiné sociální skupiny. Pochopila, souhlasně pokývala a raději rychle změnila téma. O tom se prostě nemluví. To je realita dnešního Německa.

Průser je, že i lidé, kteří s islámem a stěhováním půlky negramotného světa do Německa/Evropy nesouhlasí, mají bobky. A možná ani ne přímo z německého fašistického státu či ztráty práce, ale z asocializace.

Tento jev, kdy je myšlenková svoboda a svoboda projevu, zakotvená v zákoně, omezována samotnými lidmi, geniálně popsal ve své knize Der neue Tugendterror (česky vyšlo jako Teror ctnosti) Thilo Sarrazin, německý ostrakizovaný politik.

Svoboda slova může být stokrát zakotvena v zákoně, ale existují mnohem mocnější mechanismy, které ji mohou úspěšně zúžit. Nejmocnějším nástrojem jsou média a propaganda. Většina lidí se opravdu o politiku nezajímá, zachytí jen nějaký ten titulek v novinách při koupi cigaret,nebo informační lištu v televizi při koukání na to, jak se banda nagelovaných simulantů honí za kulatým bílým nesmyslem. Tak to funguje v první fázi. V určitém momentě je státní ideologií nakaženo tolik lidí, že názorovou svobodu začne omezovat lid sám. Tak tomu bylo před druhou světovou válkou, kdy i hospodyňky ve 30. letech vyšívaly hákové kříže na utěrky, a nejinak je tomu dnes: člověk je tvor sociální, a tak je jednodušší mlčet či jít s davem, než být označován za rasistu či nacistu.

Zatímco svoboda slova je oficiálně zaručena legislativou, v reálném životě je do určité míry omezena názory lidí, kterými jsme obklopeni. V Německu je tato svoboda v každodenním reálném životě velmi zúžená. Když ale pročítám diskuze pod články v německých webovinách (internetových novinách), lovím čelist pod stolem – anonymně je ta názorová pluralita znatelně barvitější. Všichni Němci/Rakušáci, které znám a píší blogy na téma levicová sralitika a islám, píší anonymně.

Německo není demokratickým státem zaručujícím názorovou svobodu. V demokratickém státě totiž lidé nemusí mít strach psát pod svým vlastním jménem a legitimní, registrovaná politická strana (AfD) nemusí dělat přednášky natajňačku v zadní cimře hospody pouze pro ty, které si předem proklepne (to byla zas jiná akce).

Takže tři poselství na víkend:

  1. Číst a šířit knihy o evropské totalitě a o islámu. Začít můžete ZDE nebo na www.cspii.org/cz.
  2. Nevěřit německým zfalšovaným statistikám. (Ani těm Kradišovým!!! Jak statistiky účinně mění názory lidí, Sarrazin taky v té knize skvěle popisuje.)
  3. Nebát se vyjadřovat svůj názor i  za cenu, že vás někdo nějak označí. Jen tak se svoboda slova nezačne smršťovat ještě víc, než už to Bohoušova cháska Frau Merkel zvládla zařídit.