Politicky angažované „umění“ (nejen v Brně)

David Černý mi přišel jako pěknej tydýt už když jsem se o něm musela učit na gymplu. Proč ho ale stále všude tolerují, to nevím… Ledaže by to byli taky pěkní tydýti…? Brno je vůbec dost zvláštní město: hlavní náměstí vybetonovaný až po uši s pár chcípajícími stromky,  sbírka penisů, vyhulenej student FAVU, co se asi nedostal na architekturu, a tak se rozhodl přispět společnosti tím, že uřízne kus betonového bunkru – a pozor, miláčci: architektonicky promyšleným řezem! Ale třešničkou na dortu je růžový tank hulvátského neumětela Davida Černého vystavený před jednou z dominant centra Brna. Řediteli Moravské galerie jsem teda napsala, co že to jako má být.

Výsledek obrázku pro ruzovy tank v brne

Vážený pane Pressi,

v posledních dnech nešlo v médiích přehlédnout aféru kolem výstavy růžového tanku před Červeným kostelem na konci ulice Husova v Brně. Coby brněnská rodačka a zároveň profesí krajinářka a urbanistka nemohu mlčky přihlížet a ráda bych Vám tímto nabídla pohled ze své perspektivy a několik podnětů k zamyšlení, které by dle mého názoru mohly posloužit budoucímu zlepšení kulturně-vzdělávací funkce Moravské galerie.

Zaprvé by bylo vhodné se zamyslet, zda je správné, aby Moravská galerie, instituce financovaná Ministerstvem kultury, organizovala „výstavy“, jejichž poselství je primárně politické – a to jakýmkoli směrem politického spektra. Jsem názoru, že to vhodné není, protože vzdělávání a výchova zprostředkovávaná/financovaná státem má být zásadně apolitická.

Zadruhé, což mne zaráží nejvíce, mi přijde tragikomické, pokud takové „dílo“ označujete za umění (na iDnes, 21.5.2017). Pane Pressi, přes veškerý kulturní úpadek 20. století jsem přesvědčena, že umění je umělecký projev, který v prvé řadě nese znaky mistrovského ovládnutí použitých technik, v druhé řadě vyvolává nějaký dojem/prožitek – nejlépe povznášející, inspirativní, podněcující k seberozvoji.

David Černý ve svých dílech konstantně již několik desetiletí prokazuje, že spíše než výše uvedenými kvalitami diponuje nutkáním hulvátsky a vulgárně urážet všechny, s nimiž nesouhlasí: od kolegů z branže až po prezidenta. Vy chcete opravdu tvrdit, že růžový tank je umělecké dílo? Pokud tedy kdokoli např. zdemoluje své auto a prohlásí to za „inovativní propagaci ekologické dopravy“, pak je to též umělecké dílo? Vystavíte mi tedy nějaká má dílka? Zrovna včera jsem rozbila sklenici na víno, pořezala se a chtěla bych ji vystavit a demonstrovat, jak nebezpečné jsou skleničky na víno.

Teď ale vážně: zhruba od 40. až 50. let 20. století vystavované umění odstraňuje veškeré stopy toho, co bylo dříve označováno za umění. Tradiční umění nebylo nahrazeno uměním jiným: bylo nahrazeno provokacemi bez umění. V podstatě jsme se dostali do fáze, kdy cokoli může být označeno jako umění a představeno jako ”Umění….vyplnit prázdno?”

Je přinejmenším trapné, že Vaše galerie za veřejné peníze převáží a instaluje takovou zrůdnost, jako je růžový tank Davida Černého, přičemž by ony finance jistě šlo využít na investici do opravdového, povznášejícího umění. Navrhuji Vám v rámci inspirace udělat si výlet do vídeňské Albertiny.

Žádám Vás též o sdělení, jakou částku stál převoz, instalace a další „zabezpečení“ (před nesouhlasícími občany) tanku? Vím totiž, že mluvím za nemálo občanů, které to rovněž zajímá.

Konečně se ale dostávám k bodu, k němuž mám pravděpodobně coby architektka-urbanistka nejvíce co říci, a tím je estetické znehodnocování veřejných prostranství, kteréžto se již stalo brněnskou tradicí – byť Váš počin je (doufám) jen krátkodobý.

Pokud se Vám z estetického hlediska líbí před tak nádhernou stavbou, jakou je Červený kostel, růžový tank, tak nejste člověk na svém místě. A není to otázka subjektivní, jak by se mohlo nabízeti namítnout, nýbrž otázka zcela jasně a objektivně daných estetických a urbanistických zásad: vizuální osy, dominanty, proporce, harmonie barev, materiálů, šetrnosti ke kulturním památkám a stávajícímu urbánnímu prostředí obecně.

Možná, že kdybyste tu hrůzu instalovali na Moravské náměstí, nebylo by to z estetického hlediska až tak strašné (o tom politickém raději pomlčím), ale o to právě jde, viďte? O provokaci, kontroverzi, publicitu… Ale pardon, teď jsem si vzpomněla, že na Moravském náměstí už stojí další politicky angažované „umění“, či spíše ostuda Brna – trubkový Německý dům s omluvou Němcům…

Výstavou tohoto produktu dílny D. Černého přispíváte k dlouhodobému trendu relativizace pojmu umění, kdy je za umění proklamováno cokoli dostatečně provokativního bez ohledu na to, zda je daný předmět (a jeho instalace) produktem opravdového, jedinečného umu, či je manifestací (pod)průměrnosti. Zpochybňujete tím smysl existence Moravské galerie coby kulturně-vzdělávací instituce.

Přeji pěkný večer, méně politické angažovanosti a více citu pro umění, architekturu, urbanismus a nakládání s veřejnými financemi.

S pozdravem,

 

Lucie Provazníková