Život v Bavorsku – bezpečnost (Díl 2.)

Tento druhý díl seroše o Bavorsku bude – jak jsem to již přislíbila – takovým pojednáním o bezpečnosti. Nemálo lidí se mě už ptalo, proč tu jsem a jestli a kdy se vrátím do ČR (když přece v celém Německu řádí na ulicích muslimské gangy).

Fejsbučkoví fandové často žijí v přesvědčení, že jak přejedete české hranice směrem na západ, na každém kroku vás bude pronásledovat divá muslimská zvěř, na koupalištích vás stoprocentně znásilní a ženskou v sexy oblečku zpacifikuje Sharia-Polizei. Tomu se směju – a známí, co žijí v Bavorsku, rovněž. Věřte, že kdyby se většina obyvatel Německa necítila bezpečně, nezůstávali by tu.

Přiskřípnutí mozkových nervů ve skořápce videí a a hrozivých zpráv o dopadech migrace je stejně nešťastné jako jejich ignorace. Takže já se pokusím na to hodit jednu bulvu z jedné a druhou bulvu z druhé strany a snad je pak zase napěchuju zpět do důlků.

Když potkáváte naprdlíky dennodenně…

Před rokem a půl jsem bydlela kousek od ubytovny pro žadatele o azyl v relativně pěkné čtvrti rodinných domků. Denně jsem jezdila S-bahnem, na zastávce jsem potkávala nové obyvatele Evropy čučící do svých smártfounů a vesměs ignorující okolí. Celkem zásadně nepustí sednout ani staré, ani těhotné, ale to snad nepřekvapí – ostatně to není výjimkou ani u lidí méně pigmentovaných.

V tomto konkrétním azyláku bylo i dost nesvéprávných mumií, každá minimálně tři haranty a ani slovo německy. Občas na mě tak zvědavě čuměly, že odkud jako jdu (z práce, kde vydělávám na tvoje dávky!) a co to mám na sobě (hadry, ve kterých se v kanclu neuvařím, když vydělávám na tvoje dávky!).

Jednou přede mnou šla cestou na nákup skupinka asi deseti čmudilů, co se rozhodli zůrodnit pár předzahrádek svojí močí. Obecně vždycky chodí ve skupinkách a není to moc příjemný, ale že by se člověk musel bát, to ne.

Co mě jednou vytočilo mnohem víc, byli muslimští vyližmozci zevlící před azylákem, kteří na mě cosi gestikulovali a pořvávali, když jsem kolem projížděla v autě. Asi se to jakože nedělá, když nemáte pindíka, nevim, no.

Většinu času člověk ale ani nepoznal, že tam nějaký azylák je, pak ho myslím dokonce přestěhovali jinam. Tady chci zdůraznit, že situace se pravděpodobně VELMI liší místo od místa a já mohla mít jen štěstí. Na druhou stranu, pokud člověk hledá, najde v menších místních novinách občas zajímavé zprávy o „vzpouře“ v nějakém Asylheim, páč snědým papulkám nechutnalo žrádlo, co dostávají zadarmo (placené z MÉ ŽIVOTNÍ ENERGIE ukradené státem!). Ne vždy se u toho ale pozabíjejí, žejo.

Zdaleka nejvíc mě jednou šokl výjev v metru, kdy celý konec vagónu zabrala arabská rodina, holka (cca 20 let) se čtyřma dětma (respektive ono je často těžký určit, kdo je dítě a kdo milenka) a borec (tak 23 let). Tento mladý tatínek, jemuž agresivita čišela z očí, držel v ruce plastovou pistoli a ukazoval svému asi tříletému synovi, kam přesně se má mířít, když chceš někoho zabít. Zcela přesně mu vysvětloval, jak se zbraň používá a jaké následky má zásah do různých částí těla. Nemluvil žádným evropským jazykem, ale rozuměla jsem celkem dobře, co se snaží vysvětlit. Jsem si naprosto jistá, že na tohle moje spisovatelské střevo nestačí, protože jsem ho málem vyvrhla v průběhu toho výjevu. Enegie vyzařující z debílka, co ze srandy učí syna střílet z pistole (NE, dětem nepatří do rukou ani plastové zbraně!) a člověka, který má s vražděním zkušenosti, je prostě odlišná, nedá se popsat a já jsem si víc než jistá, že tenhle člověk nebyl „jen“ uprchlík. Jenže i kdyby ano: lidi, co mají mozek vyšinutý tím, že celý dosavadní život stříleli druhé – ať už vraždili, nebo se jen bránili – nemají šanci přijmout evropský způsob myšlení a života.

Pointa: Ne všichni muslimové vás budou chtít bacit sekyrou. Sice každý muslim je hloupý a potenciálně nebezpečný, protože se hlásí k nenávistné, nebezpečné ideologii, ale to neznamená, že sám bude zabíjet. Já jich ve svém životě potkala už celkem dost a ještě pořád žiju. Džihád má mnoho podob. Však polovina nácků taky nezabíjela, jen vyšívala utěrky s Hakenkreuzem.

Cha, jedna muslimka mě v Dánsku dokonce pustila v supermaršé na pokladně před sebe, že jako mám jen dvě věci, tak ať jdu. To je teprv pecka.

Jaká je pravděpodobnost, že se vám v Německu něco stane?

O tom, že Evropa JE islamizována, může pochybovat snad jen naprostý ignorant nebo blbec. Ale mnoho lidí žije jen v krátkodobém časovém měřítku a nedokáže pochopit, že onen proces je subtilní, nenápadný, dlouhodobý. Takový proces přeměny je nejefektivnější, protože nenachází odpor. Videa s řádícími migranty a zprávy o znásilnění jsou strašná, ano, ale nelze si to představovat tak, že celá západní Evropa se zmítá v občanské válce. Třeba ani v příštích deseti letech nebude. Nebo pěti. Nebo dvaceti. Kdoví.

A naopak mnoho lidí nedokáže pochopit, že ta muslimka, co mě pustila na pokladně před sebe, nevypovídá vůbec, ale VŮBEC nic o islámu, o doktríně vraždění a o islamizaci Evropy. O tom, jak se takové muslimky budou k bílým, nezahaleným ženám chovat, až jim někdo řekne, že takové ženy je třeba mlátit a vraždit. To je prostě pro mnohé nepředstavitelná budoucnost. Zatím je to jiné…

Alespoň v Mnichově a i v jiných částech Bavorska je pravděpodobnost, že potkáte sekyráče nebo jinou kreaturu s Alláhem nasáčkovaným v mozkovně, relativně malá. Matematická pravděpodobnost, že se něco podobného jako útok na vánoční trhy v Berlíně stane zrovna vám, je mizivá. Já jsem veliký odpůrce těchto debilních statistik, ale psychologicky to opravdu funguje tak, že pokud je pravděpodobnost malá a člověka se to přímo nedotýká, žije – tak nějak přirozeně, nikoli že by byl sobecký! – dál svůj život. Musí. Ale život se neřídí statistikami a pravděpodobnostmi, takže stát se každému z nás může kdykoli cokoli. Já jsem „umírněný fatalista“, na náhody a štěstí nevěřím.

Odlišná kultura v současnosti přebírá kontrolu nad Evropou pomalu, přeměnou a ovládnutím menších částí měst/krajiny. A coby normální, průměrný Němec, pokud nejste úplný debil, do těch částí prostě nepáchnete. Nemáte proč. (Zde odpověď na jakýsi koment, proč se nejdu projít sama v minisukni v noci na Stachus…)

Pointa: Nepíšu tenhle článek, protože chci někomu mazat čumák medem s tím, jak je imigrace oukej a muslimové super týpci. Ne. Mám s Araby (na rozdíl od dost idiotských českých celebriket a kandidátů na prezidenta) celkem dost zkušeností, navíc jsem žena (pokud tohle zpátečnické zásuvkování ještě v Evropě platí). Vím, jak na mě čumí Arabové z místní herny a kadeřnictví, když si jdu v polední pauze koupit něco ke skusu – a s podobnými penisoidy mám již 4 roky zkušeností. V tu chvíli má žena opravdu chuť se zahalit do hábitu.

Ale aby člověk pochopil opravdový průběh islamizace Evropy, musí pochopit, že nejde o rychlý proces a že stále existuje a ještě nějakou dobu bude existovat spousta lidí v západní Evropě, které nájezdníci nijak neovlivnili. A proto ještě stále mnoho lidí nemá nijaký zásadní důvod k razantnímu odporu.

Udělejte si výlet

Všem vřele doporučuji si udělat výlet do Německa. Prostě proto, že nemám ráda dezinformace. Ne, pravděpodobnost, že vás tu někdo zabije, je stejná jako někde na konci světa v Ostravě (zdravim) a žije se tu líp než v Česku. Jedině náhled do života dnešního „zápaďáka“ vám umožní pochopit, proč se celá západní Evropa nebouří proti imigrační vlně. Prostě proto, že ta vlna je malá. Je dost velká na to, aby subtilně v průběhu desetiletí podemlela evropskou kulturu, aby přibylo jedinců ochotných udělat tu a tam nějaký „teror“, ale není dost velká na to, aby ji na vlastní kůži postřehlo větší množství lidí – Německo prostě (ještě) není Izrael a po cestě do práce vás fakt nikdo nepicne. A to je svým způsobem pech, protože většina lidí si opravdu nedá dvě plus dvě dohromady a nepřipouští si, že by nějaké nepokoje v Calais, Kolíně či masakr v Nice mohly být lehkým závanem předvoje opravdového masakru, ke kterému prostě jednou v Evropě v dohledné době dojde.

A proto bude příští díl jakýmsi průvodcem po Mnichově a okolí. Obzvlášť mě nadchly lázně Erding minulý víkend, což jsou dle webovek údajně největší lázně světa. To sice nevím, každopádně jsme během šesti hodin nestihli prozkoumat všechny bazénky, sauny, vířivky, nálevky a bublavky, a já coby tvor vodunesnášenlivý (koupu se jen z nutnosti) jsem byla naprosto nadšena! Více v příštím díle, který bude více odlehčený a cestopisný! 🙂