Azory (Sao Miguel)

Moje letošní dovolená byla obzvláště vypečená, a proto se o ni chci podělit a možná inspirovat další hledače klidu. Tento článek bude o největším ostrově Sao Miguel. Další ostrovy budou nejspíš v budoucnu následovat.

Sama na cestách… (aneb proč zrovna Azory)

Azory jsou nejexotičtější, neturistické (nikoli naturistické!) a přitom nadprůměrně bezpečné místo v Evropě. Naprosto ideální pro ženu, která cestuje sama. Než začnete litovat (či nabízet, že přístě pojedete se mnou – znám důvěrně obě reakce :D), vězte, že někteří z nás – zvláště zrozenci znamení Panny – samotu dokonce mají rádi a čerpají z ní energii!

Cestovat sám je úžasná kombinace adrenalinu a klidu, ale jen pro určitou krevní skupinu. Člověk si prostě musí poradit i v nepředvídaných prekérních situacích. Spolehnout se jen na sebe. Není žádné druhé kreditky, když vám vaše nefunguje, není útěchy, není komu si postěžovat, není s kým se poradit, chybí „čteč/ka mapy“ a samozřejmě jste snazším terčem zlých lidí. Zato se ale o to častěji seznámíte s naprosto cizími, nicméně úžasnými, nápomocnými a přátelskými lidmi.

Být sám je takový druh umění – zvlášť dnes, kdy mnoho lidí nedokáže strávit chvíli bez zapnuté televize, rádia a mobilního telefonu. Kdo se bojí být sám, bojí se sám sebe. A nikdy sám sebe nepozná, protože k tomu je zapotřebí vnitřní klid.

Vnitřní klid v sobě člověk může najít kdekoli a kdykoli, ale Azory jej přímo vyzařují, a tím i zevnitř podněcují.

Oficialitky

Azory jsou ostrovy věčného jara uprostřed Atlantiku, nejsou tak turisticky profláklé jako třeba Madeira, kde jsem byla těsně předtím, a proto jsou naprosto nevhodné pro hledače obrovských hotelových komplexů a masovou turistiku (díky Bohu!).

Jedním z největších pozitiv Azorů je to, že sem nezavítají konzumem rozmazlení šunkováleči, milovníci sardinkových orgií na italských plážích, příznivci grupáčů (skupinových zájezdů), ani pubertální mládež trávící dovolenou v Chorvatsku, ze které si pak stejně nic nepamatuje.

Azory jsou – podobně jako Madeira – ostrovy náležící Portugalsku, tudíž součástí totalitního a idiotského, leč pro cestovatele vcelku pohodlného spolku jménem Euromarxistická unie. Měna Euro, jazyk portugalština, kriminalita blížící se nule, počasí věčného jara, jediné místo v Evropě, kde se pěstuje čaj. Portugalský kolonialismus zde dýchá především z architektury.

Velice milé je, že na rozdíl od Portugalska či Španělska se zde v 99 % domluvíte bez problémů anglicky. Se španělštinou je to asi jako v Portugalsku: pokud umíte dobře španělsky, přečtete de facto všechno a dorozumíte se. Portugalština je v podstatě španělština v načančaném maškarním hábitu s francouzským límcem a italskou škraboškou.

Portugalci moc rádi tvrdí, že „rozumí španělsky“. Nicméně moje zkušenost jak v Portugalsku, tak na Madeiře i Azorech je taková, že to není až taková sláva – je třeba mluvit srozumitelně a prokládat to portugalskými výrazy.

Na ostrovech je (oficiálně!) víc krav než místních obyvatel a turistický ruch je ještě v plenkách.

A já doufám, že to tak i zůstane: milovníci levných dovolených v uzavřených hotelových komplexech zpestřených střevními potížemi budou nadále létat do Egypta, pařmeni na Mallorcu, sardinky do Taliánska a hrstka dobrodružných hledačů klidu bude jezdit meditovat na Azory…

Doprava

Letiště na Sao Miguel v hlavním městě Ponta Delgada je takovou miniaturou brněnského letiště, tudíž naprosto sexy 🙂 . Půjčit si auto je jedinou možností, veřejná doprava tu moc nefrčí. Na 4 dny stojí půjčení nejmenšího prdítka kolem 130 EUR, v ceně je plno legrace s klimatizací, převodovkou, světlama a další bonusy. Poznatek prvního dne: do prdítka značky Nissan Micra se vejdu přesně já, moje kabelka, můj veliký kurf, ještě větší nadšení a šmitec.

Jezdila jsem podle Google Maps v mobilu, což je super vynález. Dokud se vám nevybije baterka. To je jedna z chvílí, kdy si člověk posteskne, že cestuje bez živého navigátora (či v mém případě bez sexy blonďatého řidiče).

Provoz je naprosto famózní. Kdo je jako já zvyklý dennodenně řídit v provozu víc jak milionového města či na přeplněných dálnicích, řízení na Azorech bude vnímat jako pobyt v automobilových relaxačních lázních. Parkování je pak přímo balzám na nervy. Škoda, že si ty volný parkovací místa nemůže člověk nějak „načíst“ na disk a vykouzlit někde v centru velkého evropského města.

Počasí

Pokud jedete na Azory, nečekejte, že se budete od rána do večera smažkovat na pláži. Kvůli tomu na Azory opravdu nejezděte, smažky patří do Středozemí. Teploty se pohybují celoročně okolo 22°, pravidelně prší či je zataženo a počasí se velmi rychle mění. Mně se osvědčilo zkrátka být velmi flexibilní a když jsem narazila na mlhu v horách, prostě jsem sjela o 30km dál na pobřeží, kde bylo sluníčko. Není to pro zkoprnělé milovníky plánů a stereotypů, nýbrž pro milovníky přírody.

Nicméně ačkoli sama jsem slunomil a měla jsem z Madeiry a Azorů kvůli ne úplně středozemnímu počasí strach, na konci srpna se to ukázalo být strašpytláckou obavou. I když byla mlha a pršelo, teploty neklesaly tak, jak jsme zvyklí v evropském vnitrozemí.

Perfektní byla teplá přeprška all inclusive i s duhou při koupání v krásně teplém oceánu.

Jedna z TOP 10 destinací na pozorovnání delfínů a velryb

Tohle je bod, který neumím slovy nijak popsat. Plavání s delfíny bylo jedním z nejkrásnějších zážitků v mém životě, skoro bych řekla, že zlomovým. Měla jsem štěstí a byl to de facto takový privátní výlet v pěti:

  • větrem a sluncem ošlehaný majitel výlení společnosti – Azořan Miguel, který nás všechny poté pozval na pivo
  • mořská bioložka Marine z Francie, co žila dva roky v Polynésii na pláži pod stanem – velice krásná osoba zevnitř i zvenčí
  • tři velcí lidští delfíni – francouzský tatínek s malou holčičkou a já 🙂

Výletních společností je tu více, ale ne všechny jsou k mořským živočichům ohleduplné. Bohužel se stává, že turisté chtiví exotického zážitku potřebují nutně odškrtnout položku na svém „TO DO LIST“, a tak svou příliš dlouhou návštěvou a opakovaným potápěním delfíny vystresují. Člověk ale není středobodem vesmíru, takže je moc fajn, když vás ona výletní společnost upozorní, že si vyhrazuje právo na ukončení výletu, když pozná, že vaše návštěva se již delfínům nepozdává. Koneckonců, delfíni tam nejsou kvůli vám, ale to vy jste u nich doma na návštěvě!!! A komu se to to nelíbí a jde mu opravdu jen o to, za svých 80 euro vytěžit i za cenu narušení mořského života co nejvíce, nechť na Azory nejezdí…nechť nejezdí vlastně raději vůbec nikam…

Nádherná příroda

Najdete tu spoustu endemických druhů rostlin, zároveň tu nejsou žádná nebezpečná zvířata (jedovatí pavouci ani hadi atd.), takže pecka. Na stanování to ale podle mě kvůli často a rychle se měnícímu počasí a hlavně silnému větru moc není. I kdyby bylo, nebyl by to můj případ, jsem totiž názoru, že pračlověk a další naši předkové měli hodně dobré důvody, proč stavitelství stále zdokonalovali – a já výsledky onoho vývoje ráda využiji pro své pohodlí :). Ale jen to tak zmiňuji pro milovníky tahání stanu, 20-kilového batohu a smradlavých ponožek. 🙂

Co se týče krajiny na Sao Miguel, je tu pár kopců (ostrovy jsou sopečného původu), ale nijak extra vysoké. Příroda je tu úchvatná především pro svůj neevropský charakter – poznáte to okamžitě, jak vstoupíte do lesa. Bujará zeleň, palmy, spousta barevných exotických květin…

Horké prameny

Co mě jako ekzematika, alergika a milovníka saunování na Azorech nadchlo naprosto nejvíc, byla jezírka s léčivou horkou vodou. V lázních Poca Da Dona Beija ve Furnasu jsem byla pečená vařená. Ta hnědočervená voda není bahno, ale vysoká koncentrace železa. Nutno podotknout, že každý atopik/ekzematik může mít prapůvodní příčinu svých problémů jinde, ale mně Azory ve všech ohledech vyhovovaly (kůže-voda, nos-vzduch, psýché-atmosféra a klima). Doporučuji zkusit.

Pokud toužíte po samotě, stačí přijít před desátou ráno (to platí mimochodem o jakékoli turistické atrakci). Měla jsem celé lázně pro sebe a děda na recepci na mě s vytřeštěnýma očima koukal, co tam (hodinu po otevíračce, v 8 ráno) dělám. Nadchnul se, že jsem z Czech Republic a začal mi rusky (klasika…) vysvětlovat něco, co jsem pochopila tak na 50%. Oukej, říkám si, moje ruština je po 15 letech ta tam. Děda pochopil a portugalsky z něj vypadlo, že hodinu po otevíračce je půlka bazénků teprv vypuštěná a čistí se! 😀 To by bylo v disciplinovaném Německu nemyslitelné. A možná právě proto jsou Azory (a i Portugalsko) tak pěkné: nikdo nikam nespěchá.

Pokud toužíte potkat místní, vyražte tak v 10 večer. Portugalská nátura se nezapře a po 9. večer se v lázních setkává snad celé město. Taky to má něco do sebe.

Na Sao Miguel je ale i nemálo pramenů vyvěrajících ze země, které mají víc jak 100°C a obsahují pěkně smrdící minerály. Město Furnas je jejich baštou. Prosímvás, než do nějakého pramínku, přátelsky vyvěrajícího ze země, strčíte prst, zkuste se nějak lišácky přesvědčit, zda nemá 100°C. Ušetříte si prst. Na rozdíl ode mě.

Pro grumány…

Pro gurmány tu mám jednu libovou fotečku: pravý a nefalšovaný sirloin steak z pravé azorské krávy. Inu, páč už masa nejím tolik jako dřív, ale můj metabolický systém jej stále potřebuje, dávám si majzla na to, co jím: utěšilo mě, že těch krav je na Azorech tolik a mají se tak parádně. Ještě větší útěchou výčitek deroucích se z jednoho neuronu na druhý bylo, že to bylo tak strašně dobrý!!!!

 

Meditace

Tohle odlehlé místo Evropy uprostřed Atlantiku mě uchvátilo především z jednoho důvodu: jak už jsem na začátku zmínila, lze tu nalézt klid. Přišlo mi to jako ideální místo pro jogíny – tedy ne pro ty, co si říkají jogíni jen proto, že pravidelně chodí na hodiny jógy nějaké nadšené veganské, zaručeně duchovně povznesené cvičitelky, ale spíš pro ty, co opravdu chtějí hledat uvnitř sebe samých.

Je libo u jezera, v pralese, na sopečném kráteru, u horkých pramenů či u moře? Azory nabízí mnoho různých tváří.

Na Azorech si prostě najdete místečko a jste sami, daleko od uspěchané evropské civilizace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *