„Ultrapravičák“ Zeman a proč si čtvrtina národa plete EU směřující k totalitě s jakousi pokrokovou modlou

Ano, čtete dobře. Ultrapravičák. Tak o Zemanovi, zarytém socanovi, co celý život obdivuje skandinávské sociální systémy a zastává progresivní zdanění, píší různá západní média. Někdy k tomu ještě přilepí slova jako populistický, antiislámský, nedemokratický. Jenže on je v mnohém demokratičtější než vybouchlý kandidát Drahoš, což ovšem Drahošovi voliči jaksi nebyli s to vnímat, protože byli příliš zaslepeni nenávistí k osobnosti Miloše Zemana či zidealizovanou představou EU.

Chaos, chaos, chaos…

Pokud Zemana eurounijní média označují za (ultra)pravičáka, člověk si nutně musí položit otázku, co se to s tím politickým spektrem v Evropě stalo a kam se poděla opravdová pravice? (Ne, Zeman zastávající skandinávské systémy opravdu není pravicový politik.) A proč cca 2,6 milionu lidí volilo právě Drahoše? Věděli (či vědí) vůbec, na jakou stranu politického spektra se Drahoš přiklání? Byli/jsou si vědomi směru, který EU udává? A co je to ten evropský liberalismus?

Prezident jako symbol

Pominu teď ty šašky, kteří volí kandidáta jen pro jeho údajnou „slušnost“ a vzdělání (Drahoš v mých očích není vůbec slušný, ale naopak slizce agresivní, zbrklý v mluvě a jeho argumentační rétorika dosahující úrovně nejistého středoškoláka se omezovala na naučené osočování Zemana). Pominu i jiné matlafousy, kteří „chtějí změnu“, aniž by přemýšleli nad tím, jaká ta změna bude a jakou ideovou základnu kandidát má. Tací si neuvědomili,  že ve volbě nejde o osobnostní sympatie ani o pět vulgárních slov za 5 let či přihlouplý vtípek s kalašnikovem, ale především o politické směřování (jak symbolické, tak i faktické).

Značná část lidí volila prezidenta jako symbol – buď na základě image vykonstruované médii, ale někteří i na základě jejich rétoriky a názorů. Takový důvod je třeba respektovat. Přesto si ale myslím, že nemalá část ještě neprohlédla nemocnou a nefunkční dynamiku EU a to, kam vlastně směřuje. Těmito především mladšími ročníky je volba Zemana vnímána jako volba „Ruska a Číny“. Pominu-li, že s Ruskem a Čínou obchoduje nebo chce obchodovat úplně každý (to pouze česká média z toho vyrobila důvod, proč nevolit Zemana), tak volba Zemana byla pro mnohé spíše symbolickou volbou proti Unii.

Více Evropy?

Drahoš byl jednoznačně kandidát symbolizující spíše prozápadní politiku – tj. politiku sklopených uší před říšskou kancléřkou. Politiku „potřebujeme více Evropy, jinak nás zlý Zeman přestěhuje na Ural a zlý Putin sežere!“.

EU pro mnoho lidí stále představuje zemi zaslíbenou a vzor demokracie, pelech míru, lásky a dobra, svobody a pokroku. U části je to takový (asi i pochopitelný) přežitek z doby, kdy jsme se mermomocí chtěli dostat na Západ, pryč od bolševika. U té mladé části je to již vymarxovaný mozek vidící jen utopicky šťastnou společnost. Vždyť líbivé budovatelské vize jako sjednocená společnost, vítězství pravdy a lásky, všeobjímající mír či všeobecné světoobčanství se převalují v prozápadních médiích jako flus na hladině.

Co ale tato propagandistická hesla zastírají? Zastírají všechny aktuální problémy Západní Evropy:

  • problémy spojené s centrální legislativou nezohledňující geografická, kulturní, ekonomická aj. specifika jednotlivých zemí
  • neúprosné směřování všech pomalejších ekonomik majících Euro ke krachu,
  • nárůst kriminality spojené s migranty,
  • bezmoc evropských bezpečnostních složek v určitých oblastech,
  • narůstající podíl muslimů v populaci a následně problémy s netolerantním islámem spojené a
  • přerozdělování, přerozdělování, přerozdělování (peněz, migrantů…). Copak už to tu jednou nebylo?!

Více Evropy = méně svobody!

Mnozí si ještě neuvědomili, že v EU svobody rapidně ubývá. Politika „potřebujeme více Evropy“ znamená, že „potřebujeme více směrnic, více omezení, více cizinců, méně národního státu, méně suverenity, méně rozdílů“. Evropská unie je založena na přenechávání čím dál více rozhodnutí unijním orgánům a podřizování se rozhodnutí centrální „vlády“ – tedy vzdávání se odpovědnosti na úrovni států. Je to paralela tradiční levicové politiky, která vždy v určité míře odebírá z jednotlivců odpovědnost za vlastní život a rozprostírá ji na celou společnost.

A na jaké straně spektra byl tedy Jiří Drahoš, když byl západními státy vnímán jako vhodnější kandidát a Zeman je pro ně „příliš vpravo“? Zde je snad škoda slov. „Příliš vpravo“ je totiž pro euromarxistické nadšence kdokoli, kdo nesdílí jejich budovatelská hesla.

Lidi nezaráží, že Drahošovi je dobrá přímá lidová volba, když ho lidé mají zvolit prezidentem, ale pak by zakázal všechna referenda o bytostných otázkách jako je setrvání v EU. (Takže o vstupu dovnitř mohli lidé rozhodnout sami, ale ven už ne?) Lidi nezaráží, že podle něj „každá prodavačka nemůže mít zbraň“. Jakto? Protože EU je hlavně mladou generací nekriticky vnímána jako to správné.

EU dosáhla posunutí celého politického spektra směrem doleva tak, že ultralevice je novým středem. Je zcela přirozené, že pro ni je tradiční levicový politik 90. let „ultrapravičák“. Tato nová evropská levice je mnohem nebezpečnější, než komunismus či socialismus kdy byl: nejde totiž již jen o vyrobení utopické společnosti zestejněním třídním, ale zestejněním genderovým, kulturním, rasovým – jde o rozbití všeho, co bývalo majoritní, „normální“. Jde o dotažení Marxovy ideje k dokonalosti ve všech směrech lidského bytí. Slovy Marxe, je třeba nejradikálněji účtovat s tradičními idejemi. Mísení ras, unisex záchodky, relativizace dobra a zla (pedofilie, znásilnění), genderové kvóty narušující přirozené rozdíly mezi mužskou a ženskou energií, otcovská dovolená, pozitivní diskriminace všech menšin, rozbití tradiční rodiny.

Největším husarským kouskem Euromarxistické unie, který mate dost lidí, je hojné užívání slovního spojení „levicový liberalismus“. Onen „liberalismus“, v evropské podobě stále tužšího omezování svobod jednotlivců i států, nemá s původním významem tohoto slova (lat. libertas = svoboda) totiž pranic společného. Jde o jeden ze zásadních rysů nové neomarxistické evropské totality: totiž o pojmenovávání věcí nesprávnými jmény, někdy dokonce antonymy skutečného významu.

Je zajímavé, že Rusko je vnímáno jako taková hrozba, zatímco západní Evropa, ve které svobody stále rychlejším tempem ubývá a která směřuje k systému mnohem horšímu než komunismus, a NAVÍC tam sílí islám, je mnohými vnímána jako vzor, kterému se chtějí přiblížit.