Demonstrující děti a politizace školství

Už dřív jsem psala o tom, jaká úskalí přináší přítomnost příliš mladých lidí v politice. Problematika dnešní stávky, která zahrnovala školy od mateřských(!) po vysoké, ovšem přesahuje do vyšších dimenzí.

Proč je politická agitace mladých lidí (dětí) celospolečenskou katastrofou

Tak zaprvé proto, že desetileté dítě demonstrující s cedulí „Zemane, nekaž mi dětství“, prostě nemůže vědět, co to vlastně činí a proč. Mělo by demonstrovat spíš proti svým rodičům, kteří jsou nejspíš úplně na palici (ne proto, že se jim nelíbí Zeman, ale proto, že politizují dětství svému dítěti).

Není náhoda, že volební právo člověk získá až v 18 letech, společně s plnou právní odpovědností. Volební právo totiž je odpovědnost, na jejímž základě je možné ovlivňovat směřování společnosti. A k převzetí takovéto odpovědnosti je zapotřebí znalostí, zkušeností a zralosti. Ne, naprostá většina studentů vysokých, natožpak středních škol prostě dostatečné životní zkušenosti nemá. Což neznamená, že by neměli vyjadřovat svůj názor, naopak. Jenže průser je, když jim ten názor někdo „dělá“.

To, že se státní vzdělávací instituce, které z principu mají být apolitické, politicky angažují, je opravdu společenská katastrofa. Ne proto, že politická angažovanost mladých lidí je a priori špatná, nýbrž proto, že tato politická angažovanost nevychází zevnitř, z vlastního uvážení, zkušenosti a zralosti, ale zvnějšku. Jakmile se dostane politika do škol, děti a dospívající si nemohou udělat názor sami na základě svého dozrávání, ale ten správný názor jim je již předsunut. Jsou manipulováni. Vychovává se tak generace, která je plošně ovlivňována z určité strany politického spektra, a tím je narušena přirozená názorová diverzita v budoucí společnosti. Jinými slovy, je to podkopávání pilířů demokracie, která se právě na názorové pluralitě zakládá. Politizací školství je potlačeno i samostatné kritické myšlení (nač přemýšlet, co je správné, když už mi to řekli?), což je velmi žádoucí pro jakoukoli mocenskou strukturu.

 Ne náhodou psali jak Karl Marx, tak Adolf Hitler ve svých „dílech“ o tom, že ovlivnění dětí (potažmo rozbití rodiny, výchova dětí státem) je důležitým krokem k prosazení jejich ideologií.

Stávka jako projev svobody slova, anebo disrespekt vůči výsledku demokratických voleb?

Ti, kdo moji klávesnici znají, vědí, že se názorově rochním v lázni co největší svobody a s tím spojené odpovědnosti každého jednotlivce za svůj život. Jenže protože žijeme ve světě nedokonalém, kde k jakštakšoidnímu pokojnému kolektivnímu přežívání je zapotřebí systému pravidel, rácháme se všichni v zatuchlým rybníku demokratického socialismu. A ten je spjat s omezeními a s nutností podřídit se většině. Bohužel i když ta většina představuje jen 51 %. Což je sice pech, nicméně když si teda všichni myslí, že demokracie je takové terno (já si to nemyslím) a my ji tu máme, tak to tak prostě JE.

Jinými slovy: nechť si nesouhlasí kdo chce s čím chce, nechť to i veřejně vyflusne pod koněm, ale protestovat jakýmkoli způsobem proti výsledku demokratických voleb, resp. nepodřídit se jejich výsledku, je nedemokratické. To je takový úsměvný paradox všech „demonstrantů za demokracii“, co protestují proti demokraticky zvolenému Zemanovi, Babišovi, Ficovi…

Trestně stíhaný premiér?

Studentíci prý „nechtějí, aby byl premiérem trestně stíhaný člověk, ani aby vláda v demisi přijímala důležitá rozhodnutí.“ No, já taky nechcu, aby byl Babiš premiérem. Nevolila jsem ho a nechápu, kolik řepky musí člověk sežrat, aby mu to tam hodil. Nicméně jak je vidět, podstatná část Čechů řepku ráda, a tak byl zvolen. Demokracie. Deal with it.

K jeho trestnímu stíhání lze říci pouze toliko, že ještě nebyl odsouzený. A jak (by mělo být) známo, presumpce neviny je to, čím se vyspělé demokratické země odlišují od zemí, kde svědectví ženy má poloviční hodnotu svěděctví muže, nebo kde o osudu kriminálních živlů rozhoduje dav v zajetí davové psychózy a vyzbrojený benzínem a zápalkami.

Jak se liší Babiš od čápa?

Čáp staví hnízdo bez dotací. Ale teď vážně. Zda se Andrej Babiš dopustil nezákonného jednání, nebo ne, mu dle našich demokratických standardů musí být prokázáno. Tečka. Dále je třeba se ptát, zda Andrej Babiš, stejně jako mnozí jiní, pouze mazaně nevyužil netransparentního, chaotického a přebyrokratizovaného evropského systému. Čím více přerozdělování a čím více úrovní politická struktura má, tím více je prostoru pro tichošlápky, kteří si v tom chaosu šlapou nevídané cestičky. Co dělají, může být sice neetické, ale ne nutně nezákonné. Ke konkrétnímu případu Čapí hnízdo byl napsán tento velice zajímavý článek:

Kauza Čapí hnízdo: když chybí odborný pohled

Pan Kroh, který se dle svých slov dotacemi již 15 let zabývá, v něm popisuje své zkušenosti s problematikou udělování dotací a byrokracie s tím spojené. Předkládá možnost, že dotace na Čapí hnízdo nemusela být udělena na základě protizákonného jednání Andreje Babiše, ale možná spíše díky nedokonalému tehdejšímu dotačnímu systému či nezkušenosti/chybě úředníků.

Tedy jako ve všech oblastech západního bytí se opět věnuje pozornost důsledku, ne příčině. Tou pravou příčinou, kterou je třeba léčit, je celý nemocný komunistický přerozdělovací systém EU, který svojí vertikalitou a podstatou zkrátka ke zneužívání veřejných financí vždy bude přímo vybízet, neb čím víc cizí prachy jsou, tím líp se rozdávají, kradou, přerozdělují…