Odevzdávání zodpovědnosti za vlastní zdraví (levicová epidemie)

Po třech měsících každodenních sladkých 14 hodin sezení u počítače vyhlásily mé krční svaly po opakovaných varovných signálech finální stávku. Tož, bylo to nevyhnutelné, ale tu knížku jsem prostě už chtěla dopsat (jsem ten typ, co jede na 1000 %, aby si pak mohl zase chvíli válet šumečky).

Dost z těch, co celý den sedí u počítače, to už zažilo: zazvoní budík, vy se chcete otočit, když vtom máte pocit, jakoby Gangsterské Státy Americké nezasáhly Sýrii, ale váš krk. Pohyb impossible, Spatzl vedle mě chrní a pracovní termín s architekty se plíží ciferníkem.

Po dvou Ibalginech si jdu pěšo pro neschopenku (řízení nepřichází v úvahu, neb můj otáčivý úhel se zúžil na asi 30° a Ibalginy mě vodpálily na analgetický obláček otupělosti). Paní doktorka mi tak chápavě a jemně položí dlaně zezadu na krk. A nic. Jen tak mi chvíli předává energii a můj krk se tetelí blahem. Rusovlasá čarodějka to je. Vzpomenu si na nápis na ordinaci, kde je mimojiné uvedeno i „Homöopathie“, a je to jasný. Zase jeden doktor, co se nenechává omezovat rigiditou západní medicíny. Domů jdu sice s nějakým chemickým svinstvem na uvolnění svalů a Ibuprofenem, ale taky s vědomím, že se o svůj poklad (fyzickou schránku) musím zase začít víc starat. Aby bylo jasno, proti léčbě akutních potíží za pomoci západní medicíny nic nemám, ale to je asitak všechno, co umí. Je prostě nutné šířit povědomí o tom, že s chronickými potížemi si lékaři nevědí rady – a ani nemohou, neboť se zpravidla nepídí po příčině a léčí symptomy, nikoli člověka.

Nemocniční strava

Doma na mě na fejsu vybafne tahle fotka „stravy“ z dětského pooperačního oddělení. Kdo neví, co je špatného na koblihách, ten skončí v pekle. (Ne jako, nechci být zlá, ale hodilo by se vygůglit něco jako „cukr – bílá droga“, „trans-tuky“ nebo „lepek a propustnost střeva“.)

Fotka převzata z FB stráky „Doktorka v ofsajdu“

Pak si vzpomenu, jak můj dědeček ležel dlouhodobě v nemocnici a oni do něj ládovali (umělohmotnou) bramborovou kaši s (tučným) vepřovým řízkem, alternativně s uzeným masem. A protože po téhle kombinaci se zalepí střeva i mrtvýmu, přišly tenkrát hlavy skopové nemocniční na jednoduché řešení: projímadla. Yesss, to je dnešní „medicína“. Nejdřív zalepit, potom za pomoci chemie pořádně prohnat. A tak dokolečka, ať se farmaceutický průmysl napapá.




Děti a sladké

Člověk by si pomyslel, že alespoň v nemocnici by nemocným mohlo být předkládáno zdravé jídlo, když většina lidí si odpovědnost za vlastní zdraví neuvědomuje, cpe se bůčkem a pak je musí do nemocnice převážet hasiči a v krematoriu svým tukem podpálí pec (doteď tomu článku na iDnesu nedokážu připsat vhodný přívlastek). Ale ne, i v nemocnici samý cukr, bílá mouka… Výroky jako „aspoň děti něco snědí“ nebo „ale to moje dítě by mi zdravou stravu nejedlo“ jsou jen alibistické žvásty líných rodičů. Ano, je prostě jednodušší dětem šoupnout něco sladkýho, s nulovou nutriční hodnotou – hlavně že je klídek, že? Tuhle mi kamarádka tvrdila, že omezit dítěti sladké je nemožné, protože si to „vyřve“, a že by mě prý chtěla jednou vidět, jak to dokážu. Nechápu. Je to jen otázka informovanosti, důslednosti, vytrvalosti a priorit. Já měla celé dětství sladké zakázané, přežila jsem to bez úhony a dnes na mě každý doktor, co mi hodí čumendu do pusy, civí, jestli jsem normální, že nemám žádný plomby?! Tož, vážení: JDE TO. Moje maminka to dokázala. (Ale ona je výjimečný Kozorůžek…)

Mimochodem cukr je návykový, vytváří v mozku závislost podobně jako alkohol či drogy, takže velmi podobně jako v případě jiných návykových látek: pokud si na ně tělo zvykne již v dětství, je celoživotní závislost téměř jistá.

Prašule

Debaty na téma prachy, cena zdravé stravy, strava v nemocnicích a pojištění – kdo kolik a za kolik – jsou absurdní.

Za prvé po více jak pěti letech v zahraničí můžu říct, že v Česku se obecně ve srovnání se západními evropskými státy zdravému životnímu stylu moc nefandí – ten rozdíl se sice smazává, ale pořád ještě jsou lidi ochotní kupovat potraviny druhé kategorie. Je to začarovaný kruh, či spíš spirála, která vyžaduje pomalý vývoj. Neb trh, jak známo, odráží poptávku… Život je otázka priorit. Buď chcete jíst zdravě, nebo chcete nový iPhone, se kterým budete moct měsíc machrovat, než se vám udělá pavouk přes displej.

Abyste mi rozuměli, proč trvám na (minimálně částečné) osobní finanční odpovědnosti bůčkožroutů, co se dopracují k chorobám jednoznačně spojeným s nezdravým životním stylem:

  • celý život platím povinné zdravotní pojištění
  • jako důsledek povinného(!) očkování mám celoživotní následky (atopický ekzém a alergie jako bezprostřední reakce na očkování)
  • stát sice uděluje povinnost očkovat, ale již nepřebírá odpovědnost za případné negativní důsledky (Vůbec nejarogantnější jsou žblepty o tom, jak jde o kolektivní imunitu a nežádoucí účinky se vyskytují jen vzácně. Za prvé NÚ většinou nejsou hlášené, takže o tom „vzácném“ výskytu lze úspěšně pochybovat, za druhé se to hezky sobecky kecá o kolektivní imunitě a odpovědnosti jedince vůči kolektivu – ale jen dokud nejste právě ten, který ty nežádoucí účinky celoživotně nese! No a právě takovým tupkounům ze Sisyfa bych to každodenní převazování krvavých rukou prostě přála. Aby si zakusili následky vlastního omezeného prosazování velice chybové a nedokonalé očkovací praxe, jejíž zaslepení zastánci nepřipouští jakýkoli diskurz.)
  • všechny náklady si celý život platím sama (resp. dříve mí rodiče); abyste měli představu, jde to do statisíců, se vším všudy asi už spíš do šesticiferných částek
  • západní medicína mi na rozdíl od přírodních terapií nikdy nepomohla (nezajímá se totiž o příčiny ani o člověka jako celek)
  • ovšem tyto alternativní terapie pojišťovna z jakéhosi důvodu neproplácí (z jehliček napíchaných do meridiánů ani z návštěvy soukromých lázní toho prostě farmaceutický průmysl moc nemá…)

Jedním slovem: ABSURDNÍ. Celé nynější zdravotnictví i systém zdravotního pojištění je naprosto absurdní, nepodporuje zdraví, ale slepou nezodpovědnou závislost na farmaceutickém průmyslu.

Co z toho plyne? Že zodpovědní lidé, kteří jsou zdraví díky vlastnímu úsilí, péči a terapiím, které se farmaceutickému průmyslu a pojišťovnám nehodí do krámu (protože po nich jsou lidé opravdu zdraví), platí za ty, kteří odpovědnost za své zdraví dobrovolně odevzdávají jiným. A ti zodpovědní navíc ještě musí sami platit všemožné terapie, které jim sice pomáhají, ale pojišťovna jim je Z JEJICH VLASTNÍCH PENĚZ odmítá proplatit. Absurdní, skandální, zvrácené.

Odevzdávání odpovědnosti

Problém spočívá v tom, že jsme již od narození vedeni k všeobecnému odevzdávání odpovědnosti za svůj život a zdraví do rukou „expertů“. Politiků, lékařů, vědců… Je to doprovodný jev každé levicové politiky, která ze své podstaty čím dál více(!) vysává lidi chytré, zodpovědné, cílevědomé a schopné (a taky ty, co prostě jen mají „štěstí“) a podporuje lidi hloupé, nezodpovědné, líné a neschopné (a taky ty, co prostě jen mají „smůlu“). Jenže v oblasti zdravotnictví jde o směřování k fatálnímu kolapsu.

Děti jsou běžně jak doma, tak i ve školách stravovány naprosto nevhodně, ve školách se o zdravé výživě neučí a obecně jsme učeni vzorci, že když jsme nemocní, lékař nás vyléčí. A pak se zas můžeme cpát mraženou pizzou, uzeninami a colou, než začnou selhávat postupně různé orgány… a bílí plášťové pak předepisují výrobky, které jim doporučí farmaceutická lobby…

Jenže žádný člověk na světě nemá větší moc nad naším vlastním tělem než my sami! Vždyť nemoc (i taková chřipka) je prostě jen důsledek jakési chybičky v naší péči o vlastní tělo a imunitu. A tak musím pokaždé kroutit hlavou nad lidmi, co se perou za více svobody, vzpírají se směšným fašistickým nařízením EU, a pak se najednou tváří strašně pohoršeně, když si někdo dovolí zpochybnit všemohoucnost a nedotknutelnost bílých plášťů. Bílí plášťové vám možná pomůžou od bolesti, v lepším případě dají dobré stravovací rady, ale tu cestu musí každý ujít sám (a vyhnout se u toho nemocniční stravě). Krok k duchovní svobodě a rozvoji je podmíněn nejen převzetím aktivní odpovědnosti za vlastní život, ale i té za vlastní zdraví.

A tímto se s vámi v tento nádherný páteční podvečer loučím a těm, kdo zvažují převzetí odpovědnosti za vlastní zdraví a tím ulehčení práce lékařům, nabídnu ještě pár podnětů k zamyšlení (a jiným tím spolehlivě rozlítím večer 😀 ):

  • Lepek je nezdravý pro každého; složení lepku se během posledních 100 let vlivem šlechtění a genetické modifikace naprosto změnilo a pečivo má na naše střeva tudíž úplně jiný vliv než na naše předky.
  • Netolerance laktózy u dospělých jedinců je přirozená, neb mléko příroda (překvapivě!) zařídila pro mláďátka; naopak její tolerance je jen důsledek dlouhodobého přizpůsobení lidského organismu mléčnému hospodářství (k vidění jen u „pokrokové“ bílé rasy). Takže ne, mléko nepotřebujeme, obzvláště ne v dospělosti a už vůbec ne od jiného živočišného druhu!
  • Praseto je nezdravý, protože doba jeho trávení trvá asi 4 hodiny (v porovnání s krávou, která tráví 24h) a prase nemá schopnost se potit. Toxiny tedy zůstávají ve vepříkovi, ten to kvůli rychlýmu trávení nestíhá dobře štěpit a vyloučit a toxiny jsou ukládány do tuku. Trávení vepřového zatěžuje mj. i díky vysokému podílu tuku lidský organismus podstatně více (a déle) než jiná masa.
  • GMO si nechám někdy na příště, ať z toho někoho neklepne pepka.