Kampaň Jiřího Drahoše: Když má křivák na čele nálepku slušňák

Nerada dělám Jiřímu Drahošovi reklamu (páč i negativní reklama je reklama…), ale na základě jeho kampaně před senátními volbami se mi plaší a hýká klávesnice pod rukama, tak tedy jasně a stručně.

Kampaň Jiřího Drahoše ještě víc než ta prezidentská odhaluje dvě věci, které polovina národa větřila už před půlrokem:

1. Jiří Drahoš (nebo spíš jeho marketingový tým) vedou ryze negativní kampaň

Co to znamená? Že Jiří Drahoš nemá jedinou vlastní ideu či vizi, kterou by voličům mohl nabídnout a kterou by byl jedinečný (či alespoň nějak vyprofilovaný). Jeho slogany a vlastně celý marketing je od začátku založený na osočování konkurence a opovržení všemi, kdo ho nevolí. Jeho strategie je založená na apelaci na ego těch, kteří se chtějí cítit chytřeji než „oni“. (Mimochodem: Moc ráda bych věděla, kdo to jsou ti „oni“ a čeho se bojí a proč…? Jsem z toho jelen do prdele střelen a doufám, že marketingový tým Jiřího Drahoše poskytne odpověď na příštím plakátu.)

Nenabízí žádná konstruktivní řešení. Je jako puberťák, který rebeluje proti aktuálnímu stavu věcí, ale nenabízí nic zásadně lepšího. To, jak se prezentuje, není vizitka člověka, který může či vůbec chce na základě svých schopností, vizí a odhodlání vybudovat něco nového. A už vůbec ne člověka slušného. Je to vizitka člověka s ryze destruktivní vizí. Mimo to musím podotknout, že to je i vizitka jeho voličů.

Politikové z různých důvodů ne vždy dodrží, co před volbami slibují, ale přesto jsou jejich vize pro voliče důležitým vodítkem. Někdo má vizi zvýšení důchodů, jiný potírání korupce, zákaz/povolení potratů, postavení plotu na hranicích, či migranta do každé domácnosti. Jedno, jak tupé či realistické (doplňte si přívlastek dle libosti), ale pořád jsou to vize, s nimiž se určitá skupina může ztotožnit. Co má Drahoš? Jen pasivní agresi vůči konkurenci.

Demokratický kandidát, miláček údajných „ochránců demokracie“, de facto říká těm, co ho nebudou volit, že se ho mají bát. „Demokratická“ kampaň strachu – takovej paradox prostě nevymyslíš.

2. Osočuje druhé z toho, na čem sám zakládá svoji kampaň

Kroutím hlavou nad hloupostí a naivitou těch, co ho volili s odůvodněním, že prezident Zeman rozděluje národ. Ať už to je se Zemanem jak chce, netuším tedy, jak by se dal popsat člověk, co zakládá svou politickou kampaň na psychologické manipulaci a rozdělování lidí na ty, co ho volí, a na ty, co se bojí: „Přidejte se ke mně, přece nechcete být na straně těch, co se bojí.“

Když někdo buduje svoji voličskou základnu na tom, že z něj „oni“ budou mít strach, apeluje tím na jednoduchost a zbabělost části lidí, jejichž přirozenou reakcí na základě pudu sebezáchovy je přidat se. De facto je jeho strategií, aby ho lidé volili z touhy být na údajné silnější/zastrašující straně či z touhy po moci či „vítězství“ nad těmi „nimi“. Ačkoli v případě voleb do senátu to zní směšně, psychologie je základ marketingu a lidi jsou jen lidi.

Ve světle nynější Drahošovy směšné kampaně, která to s tou psychologickou manipulací a apelem na nízké pudy trochu přepískla, by se ti, co ho volili za prezidenta, měli proplesknout šnuptychlem namočeným v ledové vodě. Pokud se ti strachnahánějící „lepší“ vlkodlaci diví, proč ti „oni“ volili Zemana, tak proto.