Knižní recenze: Anarchokapitalismus, Urza (2018) /Stát je špatný sluha, ale zlý pán/

Odmalička jsme ve státním školství učeni, že bez státu to nejde. Jak rafinované! Slovo demokracie většinou automaticky přijímáme nekriticky, pozitivně. Podrobit demokracii kritickému zkoumání je něco, co nás ani nenapadne. Je ale přinejmenším zajímavé zamyslet se, jak by jednotlivé oblasti života vypadaly bez existence státu, anebo pouze s jeho minimálními zásahy.

Pro koho kniha je

Ať už milujete absolutní osobní svobodu, nebo jste přesvědčeni, že bez státu by nastalo peklo na zemi, tato kniha stojí za přečtení. Zkrátka už jen proto, že poskytuje naprosto jiný náhled na svět, než jaký nám je odmalička vštěpován. A rozhodně není pro blbce. Nemusíte s ní na 100 % souhlasit – a pravděpodobně ani nebudete, možná vás dokonce pěkně vytočí. Pokud ale nejste úplní tydýti, zcela jistě vás přiměje přemýšlet. Urza vám prostě udělá průvan mezi ušními boltci.

Princip anarchokapitalismu

Co že to to děsivě vyhlížející slovo vlastně znamená? Anarchokapitalismus sám o sobě není žádnou novinkou. Jde o teorii fungování bezstátní společnosti, která je založena výlučně na přirozeném principu volného trhu – tedy bez jakýchkoli umělých zásahů státu. Je založena na přísné matematické logice a ve svém principu je velmi konzistentní (loupež je vždy loupež, jedno, zda ji páchá soused, nebo stát). V němčině a angličtině existuje plno vynikajících autorů 20. století i současnosti, kteří se podobnými myšlenkami zaobírali/zaobírají. Urza staví především na díle M. Rothbarda, který bývá označován za otce anarchokapitalismu.

Ochutnávka, aneb o čem se vyplatí přemýšlet

Na začátku autor představuje tři příběhy: V prvním je dívka v parku okradena dvěma pobudy, v druhém je majitelka restaurace mafií donucena platit výpalné, ve třetím exekutoři zabaví zkrachovalé bývalé podnikatelce veškerý majetek za to, že neměla na zaplacení daní z posledního roku svého podnikání. První dva příběhy vidíme běžně jako amorální, avšak ten třetí… Ten třetí máme tendenci omlouvat. Proč? Protože nás to tak naučili. „Jsou to přece daně! Zákony platí pro každého! Je to přece stát, ten to s námi myslí dobře, bez něj by to nešlo!“ Inu, Urza ve své knize bravurně logicky argumentuje, proč je třetí příběh stejně amorální jako ty dva předešlé a proč je bezstátní, volnotržní společnost mnohem lepším řešením než jiné společenské systémy.

I holocaust byl posvěcen státem, přesto ne morální

Prvních několik kapitol je věnováno teoretickým základům ekonomie a etiky. Nemožnost centrálního plánování (příčina neefektivity a selhávání socialistických a obecně byrokratických systémů) a volný trh jsou stěžejními tématy.

Princip neagrese je pilířem, který anarchokapitalismus podpírá z hlediska právního a etického. Zcela zásadní je následující výrok: „Je-li něco legalizováno zákonem, nemusí to být morální a správné.“ S tím se nedá nesouhlasit, vždyť i nahánění Židů do plynu, otrokářství, upalovní čarodějnic či zvrácené pokusy na lidech byly v určitém čase a místě naprosto legitimní. Má tedy jakýkoli člověk či skupina lidí právo jakýmkoli způsobem omezovat a rozhodovat o životě jiných, jako je tomu v demokracii? Je vůbec násilné vymáhání zákonů státem morální?

A kdo by stavěl ty silnice, když ne stát?!

  • Jak by fungovali hasiči na volném, plně privatizovaném trhu?
  • Jak by fungovaly peníze? Kdo by je proboha tiskl? (Zde ale doporučuji spíše knihu What has government done to our money od M. Rothbarda)
  • Co umění, kdo by sponzoroval růžové tanky?
  • Co chudí a nemohoucí?
  • A kdo by sakra stavěl ty silnice?!

Na všechny tyto otázky poskytuje odpovědi a nabízí „bezstátní“ řešení volným trhem. Pokud se vám teď na mysl dere automatická reakce typu „ale to je přece utopistická blbost“, vězte, že takový důvod prostě tváří v tvář Urzovým logickým argumentům neobstojí.

Nejzásadnějšími tématy anarchokapitalismu jsou však soudnictví, právo, zločin a trest. Zde je podle mě kniha spíše jen jakýmsi náčrtem, který nedokáže zcela přesvědčit, resp. neposkytuje přesné návody na všechny možné katastrofální vraždy a scénáře, které jistě nejednomu z nás vyvstanou na mysli. Ostatně i autor sám je velmi otevřen diskuzi a přiznává, že možných řešení je mnoho a to nejlepší by údajně zkrátka přinesl až volný trh a volná společnost sama.

Takové přízemnější věci…

Kniha se fakt dobře čte, což je jistě mj. i zásluha korektorky Kateřiny Lindhartové. Našla jsem snad jen jediný překlep – a to je hodně dobrá bilance. Grafika z rukou Veroniky Opatrné sedne. Urzův dámský tým tomu zkrátka dal šmrnc. Krásná, černá (velice nerasistická, rozumíš) knížka zdobená (kapitalistickým) zlatým písmem a (anarchistickými) kaňkami tuhle a támhle. Grafická jednoduchá paráda s nápadem. Tleskám celému týmu. Jo a hlavně pěkně voní.